Mejdan podle plánu

MÁMA LIVE! KATEŘINA Děti začaly o poledním klidu pořádat mejdany – se vším všudy – hudba, tanec, hlučno a připíjení si. A spát se nece a nece.

Foto z ateliéru Fotopromě.cz


I když má malá Kačenka červené unavené oči, nechá se strhnout. Zatím to ještě nedošlo tak daleko, že bych děti musela na spaní oddělit a přerušit tak sourozeneckou kooperaci. Nakonec vždycky usnou – totálně vyčerpaní. I načechraný oběd v žaludku to vydrží. Zatím. Začínám mít vážné podezření, že mejdany si děti naplánují během oběda v židličkách – funguje mezi nimi silná nonverbální komunikace. Asi nemusím vysvětlovat, že jde poznat z výrazu dítěte, že má něco v plánu.

S obědem se najednou začne spěchat, ba i hltat, Tomášek sní svých pár lžiček překvapivě ochotně a chce se mu velice spinkat. Tom jde první, moment po něm Kačenka. Chvíli je ticho a najednou se ozve hurónský smích. A vzduchem lítají plyšáci, to je ale jenom začátek.

Postýlky mají děti za sebou a mezi nimi dva koše s hračkami – koše, které je chrání proti srážce. O mejdanu se totiž jezdí i v postelích na kolečkách. Zvlášť dcera tančí tak mocně, že se dokáže rozpohybovat. Tomáš to umí vědomě a dávno. Pak si prostrkují příčkami v postýlce to, co se jim podařilo vylovit z koše a různě si hračky přehazují do postelí. Tančí oba – na „usínací“ hudbu z bludičky, pokud se Tomášovi nepodaří vyndat kytaru nebo tamburínu. To pak hraje a zpívá a Káča tancuje a tleská ručičkama. Připíjejí si jako my – ne cinkotem, ale takovým tupým zvukem plastových pítek a silným záklonem hlavy. A nezbytným „ááá“ bezprostředně po polknutí.

Skáče se po matraci. Někdy dojde na striptýz – Kačenka si sundá punčocháčky a Tomáš kalhoty na spaní. Nejednou Tomáš sundal dokonce prostěradlo a povlečení z peřinek nebo hodí peřinku na Kačenku. A to je ta chvíle, kdy už zasáhnu nějakou domluvou, přikryji vyčerpané skoro nahé dítě a to druhé často už spící vysvobodím z hromady hraček, kterou je obklopeno. A většinou (nicméně zase tolik mejdanů se neudálo, ale tak šest, sedm určitě) se dokáži dojímat nad jejich sourozeneckým poutem, těším se na jejich budoucí hry a jsem spokojená – jo, je to fajn, že dělají tyhle lumpárny rádi spolu. Pokorně si říkám: „Zaplaťbůh vlastně za ty jejich hlučné společně trávené chvilky.“

Čtěte také:

A někdy je to už moc, moc na mě – polední klid je totiž doba mého restartu, doba i mého klidu a pár chvil ticha a času na sebe, který nutně potřebuji, protože jindy ho nemám. Zvláštní radost mám asi z Kačenky – už se jí daří se dotahovat na bráchu a ve chvílích, kdy cítí, že je plnohodnotným partnerem jejich hry, se úplně tetelí. Není to ta, před kterou si sourozenec chrání svoje obrázky a pastelky – které mi smutně nosí okousané se stížností: „Kačenka papala.“ A taky se snad nezapře jako dcera bubeníka. Hodně reaguje na hudbu tleskáním, pobrukováním a tancem, zvlášť jejím nejoblíbenějším tanečkem v sedě, kdy se rozpohybuje tak, že jezdí po parketách a tleská.

Začíná mi dělat problém odpovídat na otázku, jak se mám. Každou hodinu trochu jinak. Přesně jako s těmi mejdany – je tak blízko k dojímání se nad dětinkama a stejně blízko je šílet touhou po klidu a tichu. To mi poslední dobou chybí a potřebuji se nabíjet. Často, když se objeví ve dveřích Lukáš, beru koš s vypraným prádlem a jdu sama tiško do sušárny. A tam se málem mazlím s každým kouskem, dvacetkrát ho protřepu, připevním kolíčky a jsem jak ve válečném krytu, nad kterým sviští kulky přinejmenším, spíš jsou v akci děla.

Tyhle rány a běhy nade mnou? Ty dělají moje dětinky. Zvláštní je, jak ráda jdu zase za nimi nahoru. Možná mě z mé dosud pevně trvající mateřské euforie a dosud snad vždy trvajícímu neutuchajícímu optimismu, snad nadhledu a záplavy totálním štěstím – že mám dětinky, díky, díky – rozhodil první víkend strávený v Praze, a to od května.

První víkend strávený komplet doma. Naprosto nachlazená, bez energie a s energickými a zdravými dětmi. Lezly mi po hlavě – Tomáškovo: „mámo, manky“ – znamená mámo, maluj (jde o „malovánky“ nikoliv o naučenou TV angličtinu, ano, už jsem se dostala do bodu, kdy jsem dětem pustila dětský program pro totální začátečníky a byla jsem tak akorát tupě schopná s nimi hledět na pomalu projíždějící kachny obrazovkou) a dceřino ukazování ukazováčkem se slovy: „o je?“ což znamená samozřejmě „co je to?“ mě tento víkend mimořádně vysilovaly.

Ale už je lépe a hlavně – máme před sebou s mužem motivační bod. Za pár dní máme výročí svatby a podruhé od narození Kačenky jdeme spolu sami dva na večeři. A bude mejdan, mejdan podle plánu… No, jak se těším, asi nemusím vysvětlovat!

Přeji vám dostatek odpočinku a nebuďte nachlazené.

Kateřina

21.10.2015 1:37

Další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist