DJ Dudunka, anděl, anděl, čert a taky Mikuláš

MÁMA LIVE! KATEŘINA Když se mi narodily děti a nesla jsem si je domů jako čerstvá miminka, den po dni jsem se snažila pozorovat, jak rostou. Aby mi to šlo lépe, pokládala jsem si je do klubíčka na břicho a dívala se s nimi z profilu do zrcadla, zda by vešly zpátky do břicha.

Foto z ateliéru Fotopromě.cz


Dlouho to tak bylo – říkala jsem si – jo, ještě jo, to by šlo. Teď by to rozhodně nešlo. Z Kačenky je celkem samostatné batole, kterému nejsou bráchova trička už vůbec velká. Začala s ním chodit za ruku a už si ti dva spolu soukromničí. Tomáš sem tam nosí sestru v náručí. Položí si ji zády na své břicho, prohne se vzad, zlehka ji nadzvedne nad zemí a něco popojde. Když už nemůže a rozevře ruce, Káča si v klidu stoupne na zem a jde dál. Tak jsme s Lukášem usoudili, že dětinky jsou dost velké na návštěvu Mikuláše.

Mikulášská tradice se nám líbí a určitě ji chceme držet. Rozhodli jsme se pro intimnější verzi – zavolat nějakou místní trojici z letáku na lampě přímo domů a být ve čtyřech – bez publika, babiček, dědečků, kamarádů, natáčení, divokého focení a udílení pokynů – řekni básničku, jak se jmenuješ, předveď… Nějak jsme se to při jednom roce a dvěma letům věku dětí rozhodli nechat plynout.

Kromě údivu dětí, předání drobných dárečků a lehce hříšných laskomin jsme měli jako rodiče i jedno očekávání – pomoci DJ Dudunkovi přechodovým rituálem k odložení dudlíku. Od naší červencové aftózy, kdy jsme oběma dětem museli náhle odebrat dudlíky, je s námi dudlík zase silně spjatý. Choroba to byla dost nepříjemná, a protože Tomáš kvůli ní nakonec skončil v nemocnici, nemohli jsme riskovat a na radu lékařů jsme Kačce dudlík prostě vzali. Byl totiž hlavním směnným artiklem mezi dětmi a hodně často se Tomáš nechal načapat s růžovým dudlíkem v puse, ale bylo to někdy i obráceně.

Šlo o vteřiny a mžik a představa, že aftózou onemocní i malá, byla děsivá. Přes oteklý jazyk nakonec Tomášek stejně dudat nemohl, ale evidentně se těšil, až to jednou bude zase jinak. Kačenka od té doby dudlík už do pusy nevzala a jenom se ráda kojí. Tomáš se k dudlíku postupně nějak vrátil a dodnes bez něj neusíná. Navíc už nejde jen o usínací rituál, ale z dudlíkování se stala velká frajeřinka k pobavení sestry.

Duduny vkládá do pusy celé a různě je přetáčí za zuby nebo před zuby, strašidelně kolečka obkružuje rty nebo má plastovou část na jazyku a latexovou kolmo k patru, různě je vyplivuje a během letu vzduchem zase chytá do pusy. Snad ho spolknout nezvládne. Ta šílená artistická čísla mi přijdou už moc – to přeci nemá nic společného s potřebou podudat, ukonejšit se, uklidnit, ošidit neprsem. Navíc se mu občas čísla nepovedou, propriety padají různě na zem, také si je převáží v autech a po vzoru zdobení stromečku mi jimi v obýváku ozdobil náš velký scindapsus. O hygieně nemůže být moc řeči, přestože se špinavé dudlíky snažím umývat a vyvářet, zcela jista si nejsem. Jediné štěstí snad je, že si Tomášek rád čistí zuby, skoro pokaždé, když jsme v koupelně (odhaduji to nejméně na 4x denně).

Hledáme hranici mezi snahou nevytvořit neurotika násilným nebo necitlivým odejmutím dudunky a snahou mu od dudlíku pomoci především kvůli hygieně a vývoji zubů. Možná i kvůli tlaku okolí neustále trousícímu poznámky: „Podívej, Kačenka už dudlíček nemá a ty jsi už velkej chlapeček“ – sama jsem mnohdy řekla. Naposledy, když se mi chlubil třemi dudlíky v puse najednou – to je číslo, se kterým sklízí u malé největší úspěch. Tak jsme si s Lukášem řekli, že by bylo fajn přijít s přechodovým rituálem – aby se pokusil dudlík odevzdat Mikuláši (v případě krize jich máme doma ještě několik) – a my bychom čekali, co se bude dít!

Ještě dlužím vysvětlení Tomova přízviska – DJ Dudunka. To je právě hlavní paradox! Jednou ráno za námi přišel ve spacím overalu a s obřím dudlíkem v puse s bubenickými sluchátky na uších a tančil. Polokoule po stranách byly skoro tak velké jako jeho hlava – to nás rozesmálo, tak přidával tak umně, že vypadal jako DJ s dudlíkem. A sám o sobě někdy říká, že je DJ Dudunka, je to jeho už skoro přirostlá přezdívka.

Čtěte také:

A anděl 2 z titulku je samozřejmě malá Kačenka – ta bez záznamu v knize hříchů, kterou tak důležitě svíral Mikuláš. Ovšem – Mikulášská proběhla tak rychle a my jsme jako rodiče silně zaváhali. Bydlíme ve zvýšeném přízemí, Mikuláš zazvonil na bzučák a ve vteřině byli všichni tři nahoře. Absolutně jsme jim nestihli ani předat dárky pro děti a jakkoliv se s nimi dopředu domluvit a děti už byly v předsíni. Tomáš jenom na vteřinku a v další vteřině doslova odletěl na druhý konec bytu (čert byl fakt čertovsky strašidelný) a Kačenka nehnula ani brvou a začala prozkoumávat andělskou svatozář – tedy vytvarovaný drátek omotaný stříbrným řetězem ze stromečku.

Mikuláše s čertem tvrdě ignorovala a jasně se identifikovala s andělskou dívkou. Bylo dost nešikovné, že nebylo ke komu promlouvat, takže Lukášova snaha vyfotit děti u Mikuláše vzala za své a přivedl Tomáška zpátky. Já jsem alespoň stihla předat dárky do koše a říci, co je třeba Mikulášovými ústy říci.

Zkoprnělý Tomášek se nechal pochválit, že se pěkně chová ke Kačence a hezky kreslí a taky slíbil, že bude lépe papat, vzal si dárky a jasně ukončil celou akci. Lukáš byl ještě zkoprnělejší, takže se vtipně zeptal, zda se má do té červené knihy s názvem HŘÍCHY podepsat. Naštěstí se rychle probral, vložil do ní několik bankovek a pěkně jsme oba poděkovali a uložili si telefonní číslo do nebe – příští rok se bude zase hodit.

Všichni tři byli fajn a opravdu hezcí, takže jestli je to bude ještě bavit, budeme si tuto skupinku zvát dál a děti pro jejich dokonalé masky jistě nepojmou podezření, že nejsou z nebe a pekla. A u rozbalování pytlíků jsme si uvědomili, že na akci dudunka nedošlo, ale bylo nám to nakonec jedno. V rukávu máme teď zubařku – u neteře to skvěle zabralo.

Taky až po druhém roce věku se jí podařilo odložit dudlík díky naprosto racionálnímu vysvětlení zubařky – dudlíček kazí zoubky a pak bys nemohla papat, co máš ráda. Že by Tomášek nemohl papat, to mu bude zcela určitě jedno, ale něco vymyslíme, k čemu by mu mohly být zuby dobré.

Dudlíky jsem schovala a vydávám jeden pouze na spaní. A teď jsem se chystala loučit a přibatolila se ke mně Kačenka s dudlíkem. Nedělám si legraci! Neschovala jsem je moc dobře, anebo tento Tomáš schoval někam přede mnou a lépe! Pohledově mě to sice zarazilo, ale asi proto, že na to nejsem už zvyklá. Nicméně – k ní to sedí. Vypadá s dudlíkem docela dost dobře, ale na DJ nějak více svítí.

Mějte krásné Vánoce! Kateřina

16.12.2015 1:48

Další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist