Kateřino, Kateřino…

MÁMA LIVE! KATEŘINA … ty jsi víno, co mi bere dech… Neckářův song mi zpívávala ségra o mém svátku. A ještě celkem svižně zvládnu předříkat (rozhodně ne perfektně zazpívat) text písničky Katce:

Foto z ateliéru Fotopromě.cz


„Kdybych tu moc měl a měl v hlavě zmatek,
vyhlásit bych chtěl státní svátek Katek,
aby i ta má nemusela vstávat…“

Tak tu jsme zpívali na táborech, kde naše křestní jména pro přezdívky skoro nikdo neznal. Část o státním svátku, tu mám fakt ráda. Ne, že by svátek musel být státní, ale spolu s asi devadesáti šesti tisíci Kateřinami v naší republice jsme s mojí Kačenkou svátek slavily.

Na tom, že máme obě stejné jméno, jsem minimálně já dost vydělala. Vzpomínám, jak jsem asi před rokem ještě jako Těhulka LIVE psala článek Nomen omen o tom, jak Kačenka ke jménu přišla a co se nám na něm líbilo – jeho varianty. Hlavně skutečnost, že opravdu výjimečně mnoho forem tohoto jména umožňuje dítěti se jménem růst.

Vzpomínám na kolegyni Vědunku, t. č. více než padesátiletou, která nebyla šťastná z toho, co má v občance napsáno, a že ji většina lidí podezírá z toho, že si jméno diblicky sama zdrobňuje. Varianty jména mohou napomoci vzájemně rozkrývat vztahy nebo je jménem jakoby stvrzovat – pro někoho jsem Kateřina, Káťa, Katuš (ochó) nebo Katka, a kdyby mi někdo řekl nějak jinak, asi bych minimálně zpozorněla. Jenže naše malá je asi tak z devadesáti devíti procent stále zatím Kačenka.

Nedávno u mě byla na návštěvě sousedka s Tomáškovým kamarádem Robinem a ptala se na něco kolem „Katky“ a já opravdu nejdřív nezareagovala, protože mi honem neseplo, na koho se ptá. A tak jsem ji pak následně cvičně odpoledne oslovovala jako „Katku“, až mě přišel Tomášek opravit: „Kačenkoo“.

Tomáš vážně neví, že je jeho sestra taky Káťa nebo Katka a ani sám tak moc nechce vědět, že je Tomáš, protože Tomáš je prostě lokomotiva – jeho hrdina z trička i z videí. Nejlepší jména na světě jsou: Kačenka, Robin, Jiřík a Matěj – Tomáškovi kamarádi, a pak máma, táta, teta Lúca, Áňa, babička, děda, strejda… a pak už jen „pán“ a v lepším případě i „paní“, i když ty jsou často taky pán.

Takže vysvětlovat Tomáškovi, že mají jeho sestra s maminkou svátek, vážně nemělo smysl. Zkrátka jsme opět večer vyvěsili girlandu, aby děti ráno věděly, že se něco děje. Protože jsme s Kačenkou tak trošku vyběhli – 14. 11. narozeniny, 25. 11. svátek, 5. 12. Mikuláš, 24. 12. Ježíšek a pak dlooouho dlouho nic, už před jejím narozením jsme si s Lukášem řekli, že její svátky budeme stůj co stůj slavit, aby jí to nebylo líto.

Udělala jsem i celkem zdravý nepečený dort z jablek, napsala na něj s Tomovou pomocí velké K (takové secesně kudrnaté, no ve spolupráci s dvouletým cukrářem to jinak vyjít nemohlo) a zabalila dárek. A já jsem dostala od Lukáše skvělý prezent – hlídání (a později doma ještě překvapení).

Byla jsem bez dětí v kavárně s kamarádkou a ségrou. Dokonce jsme si i něco řekly a vážně stále neumím rozumem pochopit, co za proměnu se stane s matkou za dvě a půl hodiny vykročení ze stereotypu. Dlouho jsem pryč ani být nechtěla, protože jsme si chtěli dát s mužem dobrou večeři – a nevařila jsem, tak to jsem si nechat ujít nechtěla. Tolik gratulací, jako jsem dostala tento sváteční den, jsem nedostala ještě nikdy. Totiž – na mě na dospělou ženu a mající navíc jen svátek – by si bývalo tolik bližních určitě nevzpomnělo.

Čtěte také:

Přijde mi skoro až unikátní, že slavím něco ve stejný den se svou dcerou. Jistě, to budou i Vánoce a Velikonoce, ale tak to nemyslím, že máme společnou tak důležitou součást identity – jméno i příjmení. Jenže jméno a příjmení máme obě docela dlouhé. Tak snad to bude mít moje Káťa o něco jednodušší při vyplňování formulářů a vezme si muže se třemi písmeny v příjmení maximálně – Páva, Suka, Supa nebo Psa třeba.

Každopádně Pohádky pro Kačenku i Santarové Káťu, Katrin, Katynku má malá dávno ve své knihovničce. První knížku mi věnovala babička (jak mě dnes dojímá babiččino vepsané věnování), druhou jsem už zdědila já po své mamince. A dál to nechám na ní – třeba bude právě pro jméno její hrdinkou Káťa od Škubánka nebo Kačenka od strašidel. Anebo bude po mně a tohle 2x řešit nebude.

Vloni jsme byly s Kačenkou v náš první sváteční den pár dní doma z porodnice a zrovna jsme svátek moc neprožívaly. Od toho letošního mám pocit, že už minimálně proto, že jsme dvě, se slavit bude vždycky. A je to pro mě fajn změna.

Zdravíme ostatní Kateřiny, ale i nositelky jiných jmen. Kateřina a Kačenka

2.12.2015 12:41

Další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist